Stévie sladká: jak sladí a co obsahují její listy

Stručně: Stévie sladká (Stevia rebaudiana) je bylina z Jižní Ameriky vysoká 50 až 100 cm, jejíž listy obsahují sladké steviol-glykosidy, hlavně steviosid a rebaudiosid A. Jsou přibližně 250 až 300krát sladší než cukr, teplotně stabilní a téměř bez kalorií. V EU je sladidlo povolené jako přídatná látka E 960, používá se čerstvé, sušené nebo zamražené listí.

Stévie je bylina, která dokáže sladit mnohem intenzivněji a výrazněji než obyčejný cukr, a přitom tělu nedodává prakticky žádné kalorie navíc. Díky tomu se za posledních zhruba patnáct let z exotické rostliny z jihoamerických pralesů postupně stala běžná součást nabídky sladidel i oblíbených domácích bylinkových záhonků a parapetů.

Tento článek se věnuje tomu, jak stévie sladí, co přesně obsahují její sušené listy a jak se dá využít v kuchyni. Podrobný návod na pěstování ze semen i řízků, přezimování a sklizeň najdete v článku Stévie sladká: pěstování ze semen i řízků, přezimování a sklizeň.

Odkud stévie pochází

Stévie sladká (Stevia rebaudiana) pochází z tropických a subtropických oblastí Jižní a Střední Ameriky, kde ji jako přirozené sladidlo po staletí využívali původní obyvatelé Guaraní. Je to vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých, dorůstající přibližně 50 až 100 cm, s drobnými sytě zelenými kopinatými listy postavenými vstřícně a drobnými bílými květy na koncích jednotlivých větví.

Co dělá listy stévie sladkými

Sladkou chuť listům dodává skupina látek nazývaných steviol-glykosidy, kterých je ve stévii přibližně devět druhů. Nejvýznamnější jsou steviosid a rebaudiosid A, přičemž rebaudiosid A je zhruba 1,3 až 1,5krát sladší než steviosid a má jemnější, méně nahořklou chuť. Čistý steviosid tvoří v sušených listech asi 15 % hmotnosti.

Ve vyšších koncentracích se u sladidla objevuje nenápadný nádech připomínající lékořici, proto se v komerčních produktech často kombinuje nebo čistí, aby chuť zůstala co nejblíž cukru. Na rozdíl od cukru jsou steviol-glykosidy stabilní i při vyšších teplotách, takže se dají použít i do pečení a vaření.

Sušené listy a jejich využití

Sušené listy stévie lze přidávat přímo do nápojů, podobně jako jiné sypané bylinky, nebo je rozemlít na jemný prášek a používat jako náhradu cukru v menším množství, protože sladivost je o mnoho řádů vyšší. Čerstvé listy se dají žvýkat samotné nebo přidávat nasekané do salátů a nápojů.

Jedna dobře rostoucí rostlina dokáže za sezónu poskytnout orientačně kolem 0,5 kg sušených listů, které se dají skladovat v dobře uzavřené nádobě na suchém, tmavém místě a postupně používat v průběhu celého roku.

Zpracování a skladování doma

Pokud chcete listy stévie zpracovat sami, nejjednodušší je je po sklizni rychle usušit ve stínu, podobně jako jiné bylinky, a následně jemně rozemlít na prášek v mlýnku nebo třecí misce. Takto domácím způsobem připravené sladidlo nebude mít stejnou čistou sladivost jako průmyslově vyráběné extrakty, protože obsahuje i další rostlinné látky, ale pro domácí použití do čaje nebo limonády plně postačí.

Čerstvé listy lze také krátkodobě zamrazit a v menším množství přidávat přímo do nápojů, kde postupně pustí sladkou chuť.

Stévie na parapetu

V českých podmínkách se stévie dobře daří na světlém, nejlépe východním parapetu nebo ve skleníku, kde má dostatek světla a tepla. Jde o rostlinu pocházející z teplých tropických oblastí, mráz vůbec nesnáší, proto se u nás pěstuje buď jako jednoletka, nebo se přes zimu pečlivě uchovává v teplém domácím prostředí. Podrobnosti k výsevu, řízkování a přezimování najdete v samostatném návodu na pěstování.

Srovnání s jinými sladidly

Stévie se od ostatních běžně dostupných sladidel liší hlavně tím, že jde o přírodní výtažek z rostliny, ne o synteticky vyrobenou chemickou látku, a zároveň má opravdu minimální energetickou hodnotu.

Právě kombinace vysoké sladivosti a velmi nízké energetické hodnoty je hlavním důvodem, proč se stévie v posledních letech stala tak populární a vyhledávanou alternativou k běžnému bílému cukru.

Regulace a schválení v EU

Evropská unie schválila steviol-glykosidy jako přídatnou látku pod označením E 960 v listopadu 2011, od té doby se sladidla na bázi stévie běžně objevují v potravinách i jako samostatný výrobek na pultech obchodů. Jde o čištěné extrakty, ne o totéž co sušené listy z vlastního pěstování, které mají výraznější, komplexnější chuť.

Historie a komercializace

Domorodí obyvatelé Guaraní používali listy stévie k osladění nápojů a nejrůznějších domácích přípravků po celá staletí, dávno předtím, než se rostlina na počátku 20. století vůbec dostala do povědomí evropských a severoamerických botaniků. Komerčně se jako sladidlo prosadila nejdřív v Japonsku, kde se běžně používá už od roku 1971, zatímco do oficiální nabídky v Evropské unii se dostala s výrazným zpožděním až po schválení v roce 2011.

Dnes se stévie pěstuje komerčně ve velkém měřítku v řadě tropických a subtropických zemí a výtažky z ní se dál zpracovávají do různých forem sladidel, od tekutých kapek přes jemný prášek až po tablety, které svou praktičností připomínají běžný bílý cukr.

Časté dotazy

Kolikrát je stévie sladší než cukr?

Listy jsou přibližně 250 až 300krát sladší než cukr, podle obsahu jednotlivých steviol-glykosidů a konkrétní odrůdy rostliny.

Má stévie nějaké kalorie?

Prakticky žádné, steviol-glykosidy tělo nezpracovává jako běžný cukr, proto se stévie řadí mezi nízkokalorická přírodní sladidla.

Dá se stévie použít do pečení?

Ano, sladké látky ve stévii jsou teplotně stabilní a nerozkládají se ani při vyšších teplotách použitých při vaření a pečení.

Proč má silnější dávka stévie nahořklou příchuť?

Ve vyšších koncentracích se u některých steviol-glykosidů objevuje nádech připomínající lékořici, proto se komerční sladidla často čistí nebo kombinují.

Kde se dá stévie v Česku pěstovat?

Nejlépe na světlém, například východním parapetu nebo ve skleníku. Mráz nesnáší, proto se pěstuje jako jednoletka nebo se přes zimu přesouvá do tepla.

Odkud se sladidlo ze stévie bere a jak se zpracovává?

Získává se extrakcí ze sušených listů, výsledkem je čištěný prášek nebo tekuté kapky s mnohem vyšší sladivostí než u domácích sušených listů.

Zdroje

• Stévie sladká – Wikipedie
• Stevia – Wikipedia (anglicky)

Aktualizováno: 10. 10. 2026