Celer: pěstování, odrůdy, choroby a využití v kuchyni

Celer je díky své výrazné chuti velmi kontroverzní rostlinou, jedni na něj nedají dopustit a druzí se jeho konzumaci vyhýbají jako čert kříži. Tradice pěstování celeru je známá již z dob starého Egypta, kdy byl používán jako koření a především jako přírodní afrodiziakum. V posledních letech se celer začíná stále více dostávat do povědomí lidí pro svůj blahodárný vliv na mužskou potenci. Neváhejte a vyzkoušejte, že je toto tvrzení pravdivé..

Stručně: Celer vyséváte do misek už v únoru až začátkem března, semena klíčí na světle při 18–22 °C asi za 2–3 týdny. Sazenice přesazujete na záhon v polovině května do sponu 50 x 50 cm na slunné stanoviště s vlhčí humózní půdou. Pěstují se tři druhy – bulvový, řapíkatý a listový.

Výsev	únor až začátek března, do výsevních misek
Klíčení	na světle při 18–22 °C, asi 2–3 týdny
Pikýrování	asi po měsíci na vzdálenost 5 x 5 cm
Výsadba na záhon	polovina května, spon 50 x 50 cm (listový celer 40 x 30 cm)
Bělení řapíků	cca 3 týdny, při výšce řapíků 30 až 40 cm
Prevence strupovitosti bulev	nesázet celer na napadený záhon alespoň 3 roky

Miřík celer (Apium graveolens), známý spíše jen pod zkráceným názvem celer, patří do čeledi miříkovitých rostlin. Jedná se o dvouletou bylinu pěstovanou jako kořenovou zeleninu pro své bulvy a listy. Miřík celer znali již ve starém Egyptě, kde byl pěstován jako významné koření a přírodní afrodiziakum. Celer byl v té době považován za symbol smrti a smutku, což souviselo s tím, že byl zasvěcen bohům podsvětí. Pojídal se na pohřebních hostinách a ve věncích se pokládal na hroby. Bulvový celer se ve střední Evropě rozšířil v novověku. V dnešní době se pěstuje téměř na celém světě. Pěstují se tři druhy celeru - celer řapíkatý (Apium graveolens L. var. dulce), celer bulvový (Apium graveolens L. var. rapaceum) a celer listový (Apium graveolens L. var. secalinum nebo Apium graveolens L. var. silvestre). Celery řapíkatý a listový se pěstují pro listy, z celeru bulvového se využívají bulvy i listy. Pro jemnější chuť se bělí řapíky řapíkatého celeru. U bulvového celeru jsou oblíbené odrůdy Albin s bílou dužninou a hybrid Asterix F1. Klasickou pozdní odrůdou bulvového celeru je celer bulvový Maxim. Tato odrůda celeru je určená pro podzimní sklizeň, není náročná k vybíhaní do květu. Bulvy jsou při správném pěstování velké, kulovité. Dužnina je krémově bílá. Bulvy je možné konzumovat přímo, konzervovat i mrazit. Odrůdou pěstovanou pro sklizeň listů je celer listový (naťový). Jedná se o velmi jemnou odrůdu naťového celeru vytvářejícího bohatší růžice plné jemně aromatických listů. Nať tohoto celeru se sklízí postupně od konce léta nebo jednorázově na podzim. Sklizená nať je vhodná k přímé spotřebě, k sušení i k mražení. Celosvětově známou odrůdou řapíkatého celeru je celer řapíkatý Pascal. Tato odrůda vytváří silnější dlouhé listy. Daří se jí v písčitých půdách s vyšším obsahem živin a dostatkem vápníku. Nezbytná je pravidelná závlaha.

Pěstování celeru

Nejčastěji pěstovanou variantou je celer bulvový. Pěstování řapíkatého a naťového celeru není tak rozšířené. Základní pravidla pěstování jsou však pro všechny tři varianty stejné. Jelikož má miřík celer dlouhou vegetační dobu, je nutné provést výsev již v únoru, nejpozději začátkem března. Výsev se provádí do výsevních misek. Semena klíčí na světle při 18–22 °C asi za 2–3 týdny. Asi po měsíci je nutné sazenice přepikýrovat na vzdálenost 5 x 5 cm. Po zesílení rostlin je dobré je znovu přepikýrovat, vhodné jsou například speciální sadbovače mini D 6 cm. Na záhon sázejte rostliny přibližně v polovině května, v době, kdy již teploty neklesají pod bod mrazu do sponu 50 x 50 cm, aby rostliny měly dostatek prostoru pro vyvinutí velké bulvy. Vhodné je slunečné stanoviště se středně těžkou a dostatečně vlhkou půdou bohatou na humus. Rostlinám se bude dařit na místě, kde byly v loňské sezóně vysazeny luskoviny, plodová zelenina nebo košťáloviny. Nevhodné je sázení do záhonu osázeného v minulé sezóně kořenovou zeleninou. Půda je vyčerpaná a zejména u bulvového celeru by došlo k výraznému snížení úrody. Sazeničky vysazujte opatrně, aby vegetační střed nebyl "utopený" v zemi. Špatnou výsadbou může dojít k deformaci a místo bulvy se vytvoří jen množství dužnatých kořenů. Rostliny je třeba během vegetace přihnojovat vícesložkovým hnojivem např. NPK hnojivem s guánem. Menší bulvy celeru i listy můžete začít sklízet již v červenci, jen dávejte pozor, aby na rostlině zůstal dostatek listů (provádějte pouze probírku listů). Otrhávání okrajových listů je přínosné pro zvětšení bulvy. Na podzim bulvy vyryjte, očistěte, zkraťte kořeny a odstraňte nať (nechte pouze středové srdíčko). Očištěné bulvy uchovávejte v písku ve sklepě nebo ve skleníku, kde nemrzne.

Pěstování sazenic, výsadba i další ošetření je u řapíkatého celeru podobné jako v předchozím případě, ale pěstuje se jako naťová zelenina. Řapíkatý celer má být křehký s výraznou aromatickou chutí, čemuž přispívá tzv. bělení (chránění řapíků před sluncem). Nejpoužívanějším způsobem bělení je metoda zabalení řapíku lepenkou nebo černou fólií na dobu cca 3 týdnů tak, aby zůstaly vidět pouze špičky listů. Toto opatření se provádí v době, kdy jsou řapíky vysoké asi 30–40 cm. Po bělení následuje sklizeň. Skladování řapíkatého celeru je náročné, proto je spíše sezónní zeleninou.

Listový celer je málo rozšířeným typem a to i přesto, že se poměrně dobře rychlí a jeho pěstování není tak náročné jako u předchozích dvou druhů celeru. Listový celer má rád vlhčí, humózní i hlinité půdy. Sazenice se vysazují ve sponu kolem 40 x 30 cm. Listy se sklízejí během celé vegetace. Kořen lze nechat přes zimu v zemi zakrytý slámou a v dalším roce znovu sklízet listy až do doby, než rostlina vyběhne do květu. Sklizené listy jsou vhodné k přímé spotřebě, lze je však i sušit a zmrazit.

Choroby a škůdci na celeru

I celer mohou napadnout nějací škůdci či choroby. Nejčastěji se vyskytuje skvrnitost celerových listů, která se projevuje tak, že se na starších listech objevují žlutavé, později žlutohnědé skvrny. Listy zasychají a odumírají. Při silném napadení lze použít přípravek na bázi mědi registrovaný pro celer; aktuální registraci ověřte v registru ÚKZÚZ. Další chorobou je strupovitost celerových bulev. Na napadených bulvách se objevují hnědé skvrny, které se zvětšují, napadené pletivo kornatí a praská. Prevencí je nesázet celer na napadeném záhoně alespoň 3 roky. Škůdcem napadajícím celer je vrtule celerová. Jedná se o dvoukřídlý hmyz, který při velkém výskytu může způsobit rozsáhlé škody. Larvy vrtule celerové tvoří v listech rostlin chodbičky, které jsou zpočátku bílé a postupně hnědnou a usychají. Dospělí jedinci jsou velcí cca 5–7 mm, žlutočerveného či žlutočerného zbarvení. Kukly přezimují v horní vrstvě půdy a na jaře se objevují dospělci, kteří v krátkém čase nakladou vajíčka na spodní stranu listů. Larvy druhé generace vrtulí se objevují na podzim. Ochranou je ničení napadených listů a chemický postřik přípravkem na savý a žravý hmyz. Na kořenech (bulvě) může škodit pochmurnatka mrkvová. Její výskyt se projevuje přítomností chodbičkových požerků a bulvy celeru se mají tendenci fialovět. Prevencí je každoroční změna stanoviště. Dospělé jedince lze odchytávat na lepové desky.

Celer v kuchyni

Celer obsahuje vitaminy skupiny B, vitamin C a draslík. Tradičně se používal jako močopudná bylina. Patří mezi 14 povinně značených alergenů.

Z celeru si můžete připravit výborný celerový salát s jablkem. Budete k tomu potřebovat následující ingredience:

30 dkg celeru
30 dkg jablek
3 lžíce olivového oleje
sůl
pepř
bobkový list
nové koření
trošku cukru
estragonový ocet (může být i obyčejný)

Celer nakrájejte na nudličky a povařte ho v osolené a okyselené vodě spolu s kořením. Po zchladnutí přidejte do salátu najemno nakrájená jablka, olej a podle chuti oslaďte.

Dobrou chuť! :)

Mohlo by vás zajímat: Kapusta