Pichlaví krasavci na zahradě

Stručně: Na menší zahradu volte zakrslé kultivary jehličnanů s označením „Nana“ nebo „Compakta“, například kleč „Mops“ o průměru jen 0,5–1 m. Vysazujte nejlépe na jaře do dostatečně hluboké jámy a zalévejte i v zimě, protože uschnutí je nejčastější příčinou úhynu. Suchu a znečištěnému ovzduší nejlépe odolávají borovice.

Jehličnany nerostou pouze v lese, snad na každé zahradě nějaký jehličnan najdete také. Mezi nejčastěji vyskytující se jehličnany patří smrky, borovice a jedle. 

V okrasných zahradách dnes člověk nenarazí pouze na původní druhy, lidé hledají spíše kultivary menšího vzrůstu, které mohou jejich zahradu obývat mnoho desetiletí. Stromy se různě tvarují, vytváří se z nich zajímavé kompozice... 

Na skalky a menší plochy se vysazují jehličnany naroubované na kmínku - tzv. čarověníky. Znáte je?
 

V tomto článku si můžete přečíst o: jehničnanech na zahradě, 

Jehličnany na zahradě

Množství i konkrétní výběr jehličnanů závisí na mnoha faktorech. Prvním z nich je velikost zahrady. Na menší zahradu je vhodné zvolit jehličnany nižšího vzrůstu, s malými ročními přírůstky. 

Použitelné jsou také čarověníky. I na malém prostoru lze vytvořit velmi pěknou kompozici jehličnanů. Jehličnany menšího vzrůstu vhodně doplňují zídky, malá jezírka i volně ložené kameny. 

K jehličnanům malého vzrůstu patří například: Jedle balsámová (lat. Abies balsamea) kultivar "Nana". Jedná se o jedli s kulovitou a kompaktní korunkou s ročními přírůstky jen cca 5 - 6 cm. Ze smrků je to např. smrk černý (lat. Picea mariana) kultivar "Nana". 

Z borovic si na malou zahradu můžete vysadit borovici kleč (lat. Pinus mugo) kultivar "Mops", která roste velmi pomalu, má hustou korunu a zkrácené větvičky. Tento kultivar dorůstá do velikosti pouze 0,5 - 1m v průměru. 

Pomalu rostoucích kultivarů jehličnanů je mnoho. Nejjednodušší orientací je výběr rostlin označených "Nana" či  "Compakta". Při koupi jehličnanů si pozorně přečtěte informace o vzrůstu nebo se zeptejte obsluhujícího personálu. V dobrých zahradnictvích vám jistě rádi poradí. 

Uzdu fantazii lze nejvíce upustit při prvotním osazování rozsáhlé zahrady. Ani zde to však nepřehánějte s množstvím stromů, po nějaké době byste mohli litovat, že celou zahradu zastínily vzrostlé stromy. 

Pár jehličnanů zvládne kompozičně správně zasadit téměř každý. S větší výsadbou se poraďte raději s odborníkem. Nejtěžší na samotné výsadbě je správný odhad růstu jednotlivých rostlin. Nejčastější chybou je zasazení jehličnanů příliš blízko u sebe.

Roli hraje i půda, nadmořská výška a čistota vzduchu

Při výběru jehličnanů hraje důležitou roli i stanoviště a klimatické podmínky. Původní druhy, běžně rostoucí na daném území, jsou velmi odolné a dobře rostou i na zahradách. 

Horší je to u kultivarů a jehličnanů pocházejících z jiných klimatických oblastí. Nejchoulostivější jsou obecně jedle, které potřebují k dobrému růstu spíše  hluboké vlhčí půdy a poměrně čistý vzduch. Některé jedle jsou navíc choulostivé i na silnější holomrazy. 

Pro svůj atraktivní vzhled a "modré" šišky se na zahradách velmi často pěstuje jedle korejská (lat. Abies koreana), která roste velmi kompaktně a pomalu. 

Smrky bývají odolnější vůči chladu než jedle. Potřebují vlhčí stanoviště, protože na suchém stanovišti by mohlo dojít k jejich vyvrácení v důsledků příliš mělkého kořenového systému. 

Vyvarujte se proto výsadbě smrků na návětrná a suchá stanoviště. Ztíženým podmínkám nejlépe odolávají borovice. Díky hlubokému kořenění dobře snášení i sušší prostředí. Jsou  méně náchylné na kvalitu ovzduší, většina borovic dokáže poměrně dobře růst i v lokalitách se znečištěným ovzduším. 

Borovice jsou navíc velmi variabilní, proto není problém s nalezením vhodné rostliny do téměř jakékoli zahrady.  Dalšími často pěstovanými dřevinami jsou thuje, které jsou také velmi odolné. 

Jejich předností je zejména zadržování prachu, tlumení hluku, ochrana před větrem. Díky své odolnosti a funkcím se thuje používají velmi často jako živé ploty. 

Pěstování jehličnanů

Pěstování jehličnanů není náročné, pokud jste si vybrali jehličnan vhodný do podmínek panujících na vaší zahradě. Jehličnany vypěstované v květináčích je možno sázet téměř po celou sezónu, nejvhodnější jsou jarní měsíce, kdy není ještě příliš horko a jehličnany mají dostatek času na aklimatizaci a dobré prokořenění před zimou. 

Jehličnany vysazujte do dostatečně hluboké jámy, pokud zemina v okolí jehličnanu není zcela ideální, můžete ji vylepšit smícháním se zahradnickým substrátem. Na dno jámy můžete položit tabletu speciálního hnojiva pro jehličnany, které poskytne rostlinám dostatek živin pro první měsíce v půdě. 

Tento postup používají i profesionální zahradníci. Po výsadbě nezapomeňte jehličnany pravidelně zalévat, hlavně v období sucha.

S hnojením můžete počkat, protože tablety umístěné pod kořenovým balem se rozkládají poměrně dlouho. S hnojením velmi úzce souvisí složení půdy (pH půdy). 

Překyselené a přemokřené půdy je nutné nejprve odvodnit pomocí drenáže a následně dodat vápník pomocí mletého vápence nebo práškového hašeného vápna. 

Naopak příliš alkalické půdy se okyselují přidáním rašeliny nebo zálivkou 0,2% roztokem síranu amonného. Jehličnany není nutné příliš hnojit, protože rychlý růst je často spíše nežádoucí. 

Pěstitelé se snaží o udržení malého vzrůstu rostlin pomocí vyštipování výhonů a hnojivo by naopak podporovalo růst. Zcela stačí pohnojit jehličnany na jaře pro povzbuzení růstu a na podzim pro podporu vyzrávání pletiv.

Podceňovanou součástí pěstování jehličnanů je zálivka. Jehličnany sice nepotřebují pravidelnou zálivku jako zelenina a květiny, ale v suchém období by se na ně nemělo zapomínat.  

Půda bývá velmi proschlá,  zahrádkáři si tento fakt neuvědomí a nenapadne je, že je nutné jehličnany zalévat i během zimy, když nejsou mrazy. Jehličnany mohou díky nedostatku vody přes zimu uschnout, což bývá hlavním důvodem úhynu jehličnanů přes zimu.

Tvarování a řez jehličnanů

K řezu jehličnanů se v dnešní době přistupuje spíše sporadicky, zkušenější pěstitelé vědí, že jehličnany jsou nejhezčí ve své přirozené podobě, proto raději zvolí dřevinu s menším vzrůstem, než aby se snažili udržet malý jehličnan s přirozeně vysokým vzrůstem pomocí vyštipování výhonů či řezem. 

Byl by to spíše boj s větrnými mlýny a zbytečně by docházelo k vysilování dřeviny.  

Některé jehličnany jsou odolnější a je možné je bez problémů tvarovat. Jehličnany vhodnými k tvarování jsou tis, cypřišky, thuje či jedlovce. Tyto jehličnany je možné tvarovat do všemožných tvarů, nejčastěji se na zahradách setkáváme s kužely, jehlany, spirálami, koulemi, kvádry... 

Složitější tvary jehličnanů se vytvoří pomocí forem vytvarovaných z pletiva. Vytvarování složitého tvaru jehličnanu je časově náročné a musí se s ním začít již u mladých rostlin, které se začínají zastřihávat do požadovaného tvaru, v pozdějším věku se na ně nasadí šablona podle které se jehličnan tvaruje. 

Po několika letech jehličnan šablonu zcela proroste a následně již dochází pouze ke stříhání výhonů vyčnívajících přes šablonu. Šablona z pletiva v jehličnanu zůstává po celou dobu jeho života.

Do malých zahrad jsou vhodné čarověníky

Čarověník není druhem jehličnanu, jedná se o znetvořeninu (hustý shluk větviček, s odlišným tvarem jehlic i jejich uspořádáním), která vyrůstá na stromech v důsledku onemocnění či poškození. 

Tyto znetvořeniny jsou pak sbírány a roubovány na podnože (kmínky). Čarověníky si zachovávají i po naroubování svůj znetvořený, pomalý růst, takže se hodí do skalek a malých zahrad. 

Čarověníky vyžadují stejné pěstitelské podmínky jako ostatní jehličnany. Zvýšenou pozornost věnujte jehlicím, které jsou na sobě více nahloučené a mohou se v nich ukrývat škůdci.

Napsala LenkaZ

Mohlo by vás zajímat: Pěstujeme jehličnany